Jindřich Jelínek nastoupil do firmy Volek na počátku 20. let. Brzy se stává jedním z předních zaměstnanců podniku a majitel Josef Volek schopnému mladíkovi rád dává za manželku jednu ze svých tří dcer. V době úpadku nábytkářské provozovny ve třicátých letech si Jindřich Jelínek otevírá vlastní stolařskou živnost a kvalitními výrobky si brzy zajišťuje odbyt. V roce 1938 za obětavé a nezištné podpory majitele pily ve Valašském Meziříčí J. Křižana a pochopení městské rady, získává Jindřich Jelínek k velké radosti Josefa Volka rodinný majetek zpět. Stává se šéfem firmy "Jindřich JELÍNEK – výroba nábytku", která navazuje na kvalitní práci mistra Volka. Jindřich Jelínek měl pro podnikání talent. Jeho další vlastnosti – spolehlivost, pracovitost, zručnost a určitá prozíravost – ho předurčovaly k úspěchu. Koncem třicátých let je firma pod jeho vedením (přes těžkou situaci ve světě) na vzestupu, postupně jsou splaceny všechny pohledávky a zůstává i na potřebné investice do zařízení.
Po skončení II. světové války se Jindřich Jelínek chystal na už dříve plánované rozšíření výroby. K tomu však nedošlo, neboť po roce 1948 je na podnik uvalena národní správa a od roku 1951 tady hospodaří Lidové nábytkářské družstvo, jež přijalo manžele Jelínkovy za své zaměstnance a dovolilo jim bydlet v kdysi jejich vlastníma rukama postaveném objektu. V roce 1957 zemřela paní Božena Jelínková. Syn Vlastimil našel nové působiště v Praze, dcera Jindřiška se odstěhovala do Havířova. Jindřich Jelínek zůstal ještě několik let ve Valašském Meziříčí, až na sklonku svého života odešel do domova důchodců v Ostravě, kde v roce 1979 zemřel.